Radim
Radim Hladík je jeden z nejlepších českých kytaristů vůbec. Co z vaší tvorby byste pustil generaci, která se s vaším jménem teprve seznamuje?
Neřekl bych jeden z nejlepších, ale rozhodně jeden z nejstarších. Hraji totiž už padesátou druhou hudební sezonu. Když to vidím napsané, vypadá to hrozně. Za ty roky jsem hrál všechno možné, protože hudba se neustále mění. Začal jsem hudbou vážnou, pak přišel bigbít, blues, rock, jazz rock, art rock, folk a všechny další směry, na které bylo třeba reagovat. V posledních letech už to tolik neřeším a hraji jak mi zobák narost. Generaci, která mě nezná, bych asi nejraději zahrál něco živě, právě s tím současným zobákem. To je totiž pravda.
Kde berete inspiraci pro tvorbu? Co třeba zrovna posloucháte?
Už nemám autorský přetlak, který by mě nutil stále vymýšlet něco nového. Nejraději mám živé koncertní hraní, při kterém si stále vymýšlím, takže stále stejně hraji asi jenom dvě sóla za celý koncert. Jinak je všechno nové, originál. Samotnou hudbu moc neposlouchám. Rád se koukám na záznamy živého hraní, na živé koncerty.
Existuje den, kdy si dáte takzvaně „dáte voraz“ a na kytaru necvičíte?
Dám si voraz, ale jen dva až tři dny. Pak mě totiž začne bolet levá ruka a musím zase začít hrát.
Kolik kytar máte doma?
Mám jich dvanáct, akustické i elektrické. Na koncerty vozím ale jenom dvě, podle typu koncertu. Gibson Les Paul, nebo Fender Stratocaster. V poslední době jsem si
začal sestavovat a upravovat Stratocastery z různých polotovarů. Už mám hotové čtyři. V USA je to zvláštní kategorie kytar, říkají tomu " Frankenstein ". Třeba slavná Claptonova Blackie byla také Frankouš. Kytary mi tedy přibývají.
V charitativní aukci je teď k mání vaše kytara. Jak jste se konkrétně k této dostal a co všechno zažila?
Tu jsem nedělal já, ale kamarádi z Aleximu, Standa Staněk a Petr Samek. Je to Telecaster s aktivní elektrikou EMG. U krku je jednocívkový snímač a u kobyly humbucking. Umí hrát pěkně drsně. Krk je javorový, korpus je z bahenního jasanu. Tedy správná kombinace. Kytara má hodně zvukových možností. Hraje jako správné Tele, ale může hrát i skoro jako Gibson. Odehrál jsem na ní pár koncertů, ale lidé za mnou začali chodit s dotazem, kde že mám svého starého Gibsona, ten že ke mně patří. Uznal jsem, že mají pravdu, že věrnost, nejen u kytary, se vyplácí.
Proč jste se rozhodl podpořit Srdcerváče?
Vymysleli to kluci z Radia Beat, které je partnerem Srdcerváčů. Mě bylo té kytary líto, že nehraje a pak vím, že Srdcerváči mají smysl. Petr Samek kytaru servisoval, já ji podepsal a Radio Beat jí věnovalo do aukce. To je celé.
Koupil jste nebo prodal vy osobně někdy něco na Aukru?
Já moc nekupuji a ještě méně prodávám, s Aukrem tedy zkušenost nemám. Pokusím se to napravit.