Šperky a ozdoby provázejí lidstvo již od pravěku. I dnes se lidé rádi zdobí klenoty či bižuterií, které podtrhnou jejich osobnost. Vyberte starožitný šperk pro blízkou osobu pod stromeček, k narozeninám nebo k zasnoubení na Aukru a věnujte tak dárek s příběhem.
I v pravěku se lidé chtěli líbit
Na úsvitu lidského druhu se muži i ženy zdobili zejména přírodními materiály. Důkazem jsou více než 100 000 let staré provrtané mušle. Z doby bronzové pak známe typické náhrdelníky, záušnice a spony. Šperky sloužily nejen k ozdobě, měly i ochrannou funkci amuletů nebo vyjadřovaly hierarchické pracovní nebo společenské postavení nositele. Tyto aspekty se prolínají celou historií šperkařství a můžeme se s nimi setkat i v dnešní době (křížky, ochranné motivy, šperky z minerálů s léčebnými účinky atp.).
Zajímavost: Šperk se může stát i symbolem osobního závazku (prsten čistoty, snubní prsten), prostředkem identifikace (v armádě) či znakem úřadu či diplomatického úkolu.
Později se začaly ozdoby vyrábět z drahých kovů – zlatými klenoty se zkrášlovali lidé od 1. tisíciletí před naším letopočtem. Zdobení dosáhlo svého vrcholu v antice, kdy šperky nosily i děti. Nástup strohého křesťanství však povrchní ozdoby vytlačil, od dob středověku však zkrášlování opět získává na oblibě. Během renesance nosili bohatší lidé prsteny a náhrdelníky s broušenými kameny, rodinné šperky se často dědily z generace na generaci (např. mužské pečetní prsteny). Od 19. století se šperky vyrábí i strojově. Cenově dostupná bižuterie z levnějších materiálů pak přispěla k rozmachu zdobení všech lidí bez rozdílu postavení či bohatství.
Diamantová revoluce
Zkraje 20. století vznikl diamantový výbrus, který uchvátil celý svět. Z diamantů vybroušených v brilianty se začaly tvořit náušnice, prsteny, náhrdelníky a čelenky, které chtěla vlastnit každá žena. Zároveň se v této době začaly více prosazovat nové materiály pro výrobu šperků – tombak, alpaka, chirurgická ocel, dentální dráty, smalt, umělé kameny, zirkony a perly. Stálicemi však zůstaly zlaté, stříbrné či platinové klenoty a šperky z minerálů.
Jak na výběr starožitného šperku
Starožitný klenot můžete pořídit i dnes. Móda se sice mění, ale zároveň se opakuje v cyklech – proto se některé retro a starožitné šperky opět dostávají na výsluní. A to nejen díky originálnímu vzhledu, ale i řemeslnému umu dřívějších zlatníků.
Šperk z drahého kovu by měl být opatřen značkou, takzvaným puncem. Ten informuje o ryzosti, původu a pravosti klenotu. Na špercích se objevují identifikační značky výrobce (výrobní punc), označení ryzosti kovu (ryzostní punc) i státní punc, na ozdobě přitom nemusí být vyraženy všechny.
U zlatých šperků se nejčastěji setkáte s ryzostními označeními:
- 585/1000 = 14karátové žluté zlato (585 dílů zlata, 415 dílů jiných kovů)
- 750/1000 = 18karátové zlato (750 dílů zlata, 250 dílů jiných kovů)
- 999/1000 = 24karátové neboli ryzí zlato (bez příměsí, pro výrobu šperků je však příliš měkké)
Stříbrné ozdoby mívají nejčastěji ryzost 925/1000, na malých plochách se značí jen zkráceným označením 925. České puncy najdete i na platině. Šperky bez puncu bývají často nekvalitní, s jistotou vám počet karátů a další informace sdělí jen zlatník nebo šperkař.
Staré puncovní značky
Dle puncovního zákona platí všechny puncovní značky, které se v minulosti na našem území používaly a které označují ryzost kovu nejméně 580/1000. Platnost se vztahuje i na značky z dob Rakouska-Uherska, Protektorátu Čechy a Morava, Československa i Slovenského štátu. Výjimkou jsou rakouská, polská a maďarská označení zavedená na našem území za 2. světové války. Seznam platných punců najdete v dokumentu puncovního úřadu.
Originální a dechberoucí dárek s příběhem
Obdarujte blízkého starožitným šperkem, ve kterém je ukryta historie i jedinečnost. Při výběru se zaměřte na kvalitu kovu zajištěnou puncem i na design, který by měl novému majiteli či majitelce „sednout“.
(4 hlasů, průměr: 4,75 z celkem 5 hlasů)
Loading...
