Jsou mezi námi tací, kterým starým staré věci nevoní a doma by je nesnesli. Jiní ale staré věci milují – stejně jako většina zákazníků Aukra. Proč? Ukažme si to na příkladu židlí.
Legendární židle č. 14 Michaela Thoneta. Ceněné jsou dnes všechny židle slavné značky.
Když sedíte na staré židli, můžete naslouchat příběhům. O tom, jak si někdo lámal hlavu nad jejím tvarem, jak experimentoval s novými materiály při její výrobě, jak si ji někdo koupil do své domácnosti, co se servírovalo k obědu či kdo ji postavil ke kontejneru.
Miliony lidských osudů si vyslechla např. i legendární židle č. 14 Michaela Thoneta, jejíž ladné tvary si nejprve oblíbili kavárníci ve Vídni a následně celý svět. Ani proslulý architekt Le Corbusier nebyl výjimkou. Od roku 1859, kdy byla poprvé představena, se jí prodalo více než 80 milionů kusů a napomohla rozkvětu několika moravských obcí včele s Bystřicí pod Hostýnem.
Funkcionalismus: nadčasové a kvalitní modely
Židle H-128 Jindřicha Halabaly (zdroj: Jindřich Chatrný a kol., Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně, Brno−Olomouc 2003, s. 106)
Stará židle, která vydržela dodnes, je kvalitní. Pokud tedy nestála v koutě, protože se na ní nedalo sedět. Vezměme si například naši produkci 30. let dvacátého století. Funkcionalističtí architekti, zabývající se často také tvorbou interiérů, kladli při jejich vybavování velký důraz na pohodlí zákazníků. Racionální, tvarově střízlivé řešení napomohlo z funkcionalistického nábytku utvořit nadčasové a dodnes oblíbené kousky.
Interiér s židlemi H-214 Jindřicha Halabaly (zdroj: Jindřich Chatrný a kol., Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně, Brno−Olomouc 2003, s. 73)
Jako příklad nám mohou posloužit židle či křesla Jindřicha Halabaly navržené pro UP závody Brno, které nezřídka na stránkách Aukra naleznete. Za všechny jmenujme trubkovou židli H-128 či dýhovanou židli H-214, považované za jedny z nejzdařilejších modelů sedacího nábytku z produkce UP závodů.
60. léta fandí experimentům s materiály
Staré židle mají přirozenou patinu. Kromě jejich estetické hodnoty si na nich ceníme také věrohodnosti - stop vzniklých během jejich užívání. Ty v nás mohou vyvolat i určité emocionální vjemy.
Zachovalé skořepinové židle architekta Miroslava Navrátila
Laminátová židle Františka Jiráka (zdroj: Jaroslav Kulveit, Zařizujeme byt, Praha 1961, obr. příloha (nestr.))
Kouzlo ošuntělé židle však není pro každého, ale často se za koupí použitého kousku skrývá i možnost jeho restaurování či větších zásahů, jako například přečalounění. Touto cestou pak vznikají originální kousky zcela v intenci vkusu majitele. Jako ideální materiál pro obnovu se jeví čalouněné sklolaminátové židle a křesla, jež se v průběhu 60. let staly součástí většiny interiérů.
Laminátové křeslo Miroslava Navrátila (zdroj: Jaroslav Kulveit, Zařizujeme byt, Praha 1961, obr. příloha (nestr.))
Poválečné experimenty s netradičními materiály otevřely našim návrhářům nové možnosti a organické tvary bruselského stylu dodaly židlím na atraktivitě. Architekti a designéři jako Miroslav Navrátil, Magda Sépová či František Jirák patřili k jejich hlavním tvůrcům, těšícím se oživenému zájmu díky retro vlně.
Proč se tedy neposadit na židli s historií?
Loading...
