Gramofonové desky se staly symbolem konzervativního poslechu hudby. I dnes se najde mnoho příznivců hudby z vinylu, kteří na ně nedají dopustit. Vinyly s hudbou či mluveným slovem právem patří mezi stále uznávané zvukové nosiče. Jak vlastně gramodeska vznikla a jaký byl její vývoj do dnešní podoby?
Gramofonovou desku posloucháme už přes 130 let
Vinylová deska vypadá jako plochý černý kotouč se spirálovou drážkou. Drážka skrývá analogický záznam zvuku, který lze přehrát jen mechanicky pomocí gramofonového hrotu (jehly). Gramodeska poprvé spatřila světlo světa na konci 19. století, a i když je už „prababičkou“ mezi hudbeními nosiči a vytlačily ji nejprve audiokazety a poté kompaktní disky, má stále své příznivce.
TIP: Chcete se dozvědět něco o funkcích a parametrech gramofonů? Přečtěte si článek Nostalgický poslech a originální zvuk: Jak vybrat gramofon?.
Milovníci poslechu analogových tónů tvoří sice jen menšinu zákazníků hudebních vydavatelství, přesto se nové desky alespoň v omezeném počtu kusů stále vyrábějí. Ve Velké Británii za posledních 13 let prodej gramodesek vzrostl dokonce o 1 427 %, zdá se tedy, že prožíváme comeback gramofonů. Na vinylech seženete nejenom oldies hity od takových hvězd, jakými jsou kdysi nedosažitelní The Beatles či Jimi Hendrix, ale také novinky ze zahraniční i české produkce.
Vývoj gramodesky
Prapůvodní Edisonův nosič zvuku měl podobu voskového válečku. Jenže válečky jsou náročné na skladovací prostor a nelze je snadno kopírovat. V roce 1887 proto dal Emile Berliner nosiči novou, dnes již ikonickou podobu. Kruhová deska se záznamem se vyráběla pomocí kovové matice a šelaku (přírodní živice). Zvuk se nejprve nahrál na voskovou desku a následně se díky matici jednoduše kopíroval na šelakové nosiče.
Ve 20. letech 20. století odstartovala hudební revoluce – elektronické nahrávání. Od této chvíle byly k výrobě desek používány elektronky, elektromagnet a další technologické novinky, které přenos zvuku usnadnily. Tento způsob přenosu zvuku se – samozřejmě zmodernizovaný – využívá dodnes.
Křehký šelak nahradil vinyl
Původní šelakové desky byly oproti dnešním vinylům méně náchylné k poškrábání, zároveň ale vykazovaly vyšší křehkost (zejména při skladování ve vlhkém prostředí). Proto se již ve 30. letech začalo uvažovat o jejich výrobě z PVC (polyvinylchloridu). Po rocích vývoje přerušeného válkou a hospodářskými krizemi byla představena 30centimetrová dlouhohrající LP deska s úzkou drážkou z PVC. A tento typ – vinyl – zůstal hudebním standardem až do současnosti.
Po rozšíření vinylů si začaly navzájem konkurovat gramodesky dvou formátů:
- Malé desky (zvané SP – single play) s rychlostí 33 nebo častěji 45 otáček za minutu, které se staly populárními pro své praktičtější rozměry.
- A původnější LP (long play) desky s rychlostí 33⅓ otáček za minutu.
Do „války rychlostí“ (battle of speeds) ještě zasahovali vyznavači šelakových desek s rychlostí 78 otáček za minutu.
Zajímavost: Poslední šelaková deska vydaná roku 1963 v Československu obsahovala písně Už kvetou pampelišky a Třistapětašedesátkrát.
Později vývoj gramodesek postoupil ještě dále, když americká společnost Western Electric přišla se stereofonním záznamem na jediné desce. Stereo poslech dosud monofonního přenosu zvuku poskytlo nový zážitek z hudby a systém Westrex 45/45 se využívá dodnes.
Gramodesky zůstávají v srdcích posluchačů
I v současné době můžete obdivovat unikátní vzhled a neopakovatelný zvuk gramodesek, které se zdály už tolikrát překonané. Sbírka vinylů má své jedinečné kouzlo a zapraskání gramofonu nenahradí ani ten nejmodernější systém s absolutně čistým zvukem.
Loading...
