Když mi Sára ukázala fotky své vlastní kolekce, bylo mi hned jasné, že by byla velká škoda je nezveřejnit. Dlouho jsem bádala, jak je zasadit do kontextu. Na fotkách se prolínaly dvě zdánlivě protikladné osobnosti, jedna dáma v modelu inspirovaném Coco Chanel a jedna nespoutaná rebelka. A jelikož přílišné bádání a přemýšlení není zdravé, rozhodla jsem se Sáry alias Coco Rebel, jednoduše zeptat, jak to s kolekcí (a nejen s ní) vlastně bylo...

1. Co tě přivedlo k tomu ušít svou vlastní kolekci?

Na škole, kterou studuji, je podmínkou pro úspěšné absolvování třetího ročníku napsat ročníkovou práci jak s teoretickou, tak i praktickou částí. Hodně dlouho jsem nemohla přijít na to, o čem bych mohla psát. Chtěla jsem hlavně něco, co mě bude bavit a co mám ráda. A pak mě to konečně napadlo. Odjakživa jsem se chtěla naučit šít, ale nikdy jsem se k tomu nedokázala dokopat a právě proto jsem si vybrala téma „cesta módního návrháře“, kdy jsem se jako součást praktické části naučila šít a ušila svou vlastní „kolekci“.
Stačí to takto? Mohla bych o tom mluvit klidně celý den. 🙂

IMG_7374
IMG_7503
IMG_7304
IMG_7539

Panejo, z tvých úst to zní, že „cesta módního návrháře“ je naprostá hračka, chtěla ses naučit šít, tak ses to prostě naučila. Já sama jsem začala i skončila u zkracování nohavic od kalhot (teď z nich mám kraťasy 🙂 ), takže klobouk dolů.

2. Kde jsi sháněla nebo podle čeho jsi vyráběla střihy? A proč zrovna takovéto outfity? Z fotek jde poznat, že se v nich bijí 2 osobnosti – dáma s rebelkou. Takže ještě obligátní otázka: souvisí to i s tvou vlastní povahou?

Celá tahle kolekce se vlastně nese v duchu kontrastů. Jak sama říkáš, tak každý outfit vlastně „kontrastuje“ s tím druhým. Poté i v jednotlivých modelech se dá tahle myšlenka najít. Kontrastující potisk, střih, emoce (nápisy na tričku),... Co se týče střihů, tak mi pomáhala mamka, která šila, když byla mladá. Poté jsem toho dost odkoukala na internetu a samozřejmě klasika − Burda.

A ano, opravdu to s mou osobností souvisí. Už kdysi jsem se o tom rozepisovala na blogu. Nedokázala jsem si ještě přesně vyhranit svůj styl. Někdy mě potkáte v martenskách a roztrhaných kalhotách a jindy zase v elegantních šatech a podpatcích. I hodně mých vlastností je takových jakoby „kontrastujících“. Dost lidí by řeklo, že jsem ráda středem pozornosti, společenská a extrovertní. Přitom hodně času trávím ráda sama a nebo jen v okruhu nejbližších přátel. Je jen málo lidí, před kterými jsem opravdu svá.

Nicméně středem pozornosti určitě chtě nechtě jsi, obzvlášť proto, že žiješ v maloměstě, kde jsou lidé v oblasti oblékání dost úzkoprsí. Asi to nevíš, ale já sama si tě pamatuju z místních tanečních zábav. Tehdy mě napadly 2 myšlenky: „Z kterého vesmíru se zrovna tady tahle krásná a stylová holka ocitla?“ a „Co si asi myslí o mých strašných vyšoupaných džínách a tričku, které jsem si právě pocintala vínem?“

3. Jak tedy reaguje okolí na tvé oblékání?

To vážně? 😀 Tak to je pěknéé! 🙂
Už na základní škole jsem se oblékala jinak než ostatní holky. Nebylo to nic stylového, to opravdu ne, ale vynikala jsem. Tehdy jsem měla pocit, že se na mě lidé dívají spíše negativně, hlavně někteří učitelé, ale teď mám pocit, že je to spíše naopak. Někdy mi píšou holky, že se jim moc líbí, jak chodím oblékaná a někdy mě třeba na akci zastaví nějaká holka a řekne mi, že se jí můj styl líbí. Takže bych řekla, že poslední dobou na to lidé okolo reagují spíše pozitivně. Samozřejmě netuším, co přesně se honí všem lidem na ulici v hlavě, když mě potkají. Ne všichni se tváří úplně vlídně. Například tuhle zimu jsem denně zlepšila náladu tak průměrně 10 lidem (jestli dokonce ne i víc) jen tím, že jsem si oblékla dlouhý růžový kožich. To se pár lidí začalo normálně regulérně smát. Já si z toho ale nic nedělám, usměju se na ně a jdu dál. Aspoň jsem někomu vykouzlila úsměv na tváři. 😉

Z tvého přístupu by si měl vzít příklad každý (včetně mě). Lidé se musí přestat bát vytáhnout ze skříně originální kousky, které tam skladují s tím, že „tohle si vezmu, až…“ až nikdy.

4. Tvého stylu si však nevšímají jen holky na akcích, nedávno jsme tě mohli vidět v projektu Humans of Prague, který zachycuje lidi v pražských ulicích, ať už zajímavé svým zevnějškem či životním příběhem. U tebe je poutavé obojí a je obdivuhodné, že jsi problém, který by si mnoho lidí raději nechalo pro sebe, svěřila prakticky široké veřejnosti. Váhala jsi aspoň trochu? A co říkáš na to, že se zrovna tvoje fotka z tohoto projektu objevila i v Hospodářských novinách?

Vlastně ani ne. Už před tím jsem to otevřeně napsala na blog. Vždycky si říkám, že takhle můžu lidi se stejným problém jen podpořit a třeba někomu i pomoci. Když se mě pán, co mě zastavil, zeptal, co právě nejintenzivněji prožívám, tak to byla první věc, co mě napadla a prostě jsem si řekla, že by bylo zbytečné si něco vymýšlet. A to že jsem byla v Hospodářských novinách? To pro mě byla už pouze třešnička na dortu, po všech těch pozitivních ohlasech a reakcích.

IMG_7357z

5. Teď z trochu více materiálního soudku: kolik rámcově utrácíš za oblečení? Vím, že kdyby bylo mistrovství světa v lovení v sekáčích, s přehledem bys vyhrála, takže jsi možná zářný příklad toho, že pořídit si originální a hezký outfit nemusí nutně znamenat zaplatit nehoráznou finanční částku. Ale možná se mýlím...?  

Na tohle už se mě pár lidí ptalo a nikdy se mi to bohužel spočítat nepodařilo. Někdy si za celý měsíc koupím jen pár kousků v sekáči za 10 Kč a pak je má měsíční útrata za oblečení okolo stovky. Někdy ale přijde měsíc, kdy se třeba dvakrát dostanu do nějakého velkého obchoďáku a to je potom útrata větší než těch sto korun no. 😀 Jak ale říkáš, troufám si říct, že půlka mojí skříně je pouze ze sekáče (nedávno jsem si uklízela ve skříni a zjistila jsem, že mám patery cheap mondey jeans a všechny mě dohromady stály asi 150 Kč). Potom hodně nakupuji ve slevách a opravdu jen málokdy se stane, že si koupím něco za plnou a ještě k tomu vysokou cenu. Musí to být něco, co mě hned na první pohled zaujme a nebo něco, co už dlouho chci.

Tak pokud bys potřebovala tu skříň trochu provzdušnit, otoč něco na Aukru. 😉

6. Už se, myslím, blížíme ke konci, ale nedá mi to, tohle je to první, co člověka při pohledu na tebe napadne: proč už dávno nechodíš po přehlídkových molech světových návrhářů a neděláš selfíčka s Carou Delevingne? Neláká tě kariéra modelky?

Když jsem měla blog, chodilo mi hodně nabídek od modelingových agentur, ale vždy jsem je odmítala, jelikož jsem věděla, že modelka já být opravdu nechci. Pak mi ale napsala jedna agentura, která mi nabídla, že bych mohla pro ně mohla zkusit dělat styling. A to se mi teda moc líbilo, takže jsem souhlasila. Nakonec mě přece ale jen přemluvili, že musím kariéru modelky zkusit. Podepsala jsem tehdy smlouvu, ale hned po prvním castingu jsem věděla, že tohle já opravdu dělat nemůžu. Připadala jsem si jako „nic”. Prostě jak jen kus masa. Tím se nechci dotknout holek, co to dělají. Někomu to třeba nevadí, ale já to prostě nesnesla. Takže já a modelka opravdu ne. Třeba jednou budu mít selfíčko s Carou, ale určitě ne jako modelky − parťačky. 😀

7. Docela jsi mi nahrála k poslední otázce: modelka tedy ne, ale módní zákulisí tě zjevně láká. Jakým konkrétním směrem se tedy budeš ubírat po maturitě?

Po maturitě bych chtěla jet na pár měsíců pracovat do Dublinu a poté chci jít na 100 % studovat do Prahy. Už se na život tam těším jak malá. Školu jsem si sice ještě nevybrala, ale nejradši bych studovala v angličtině nějaký marketing, komunikace,... Prostě hlavně něco, co mě bude bavit. Nejde mi ani tak o uplatnění, jak o to, abych byla opravdu spokojená a šťastná. Nechávám to zatím tak, něco se určitě naskytne. 🙂

Děkuji za rozhovor. Jdi za svými sny, máš obrovský potenciál! 

IMG_7490IMG_7587IMG_7406IMG_7452IMG_7356
IMG_7391

foto by Helena Martinková

1 Hvězda2 Hvězdy3 Hvězdy4 Hvězdy5 Hvězd
Loading...