Na českém území se v minulosti platilo různými typy mincí. Dnes jsou z nich numizmatické zajímavosti, které lákají sběratele z celého světa. Jak se liší stříbrné mince jako tolary, krejcary nebo groše? A proč se nejstarším zlatým mincím z našeho území říká duhovky?
Sběratelské mince odhalují aspekty života v minulosti
Numizmatika je sběratelské odvětví, které se zabývá mincemi a medailemi. Tento obor zároveň poskytuje vhled do historických, geografických i politických událostí, které formovaly minulost i přítomnost. Numizmatici sbírají většinou mince z určitého období, území nebo s jednotným motivem. Cennost platidla určuje několik faktorů, nejvýznamnější je stav mince a její vzácnost (počet mezi sběrateli, chybná ražba apod.).
Někteří sběratelé se orientují pouze na sběratelské mince z českého území. Těch se zde v minulosti vyskytovalo hned několik typů. Jak se liší?
Keltské zlaté mince (statéry, duhovky)
Prvním doloženým platidlem z našeho území jsou keltské statéry. Vyráběly se mezi 3. a 1. stoletím před naším letopočtem, většinou ze zlata. Mince nesly motiv mušle, koně, slunce, kance či stočeného draka. České řeky byly v době Keltů plné zlata, proto jsou i jejich mince z kovu vysoké kvality. Lidový název „duhovky“ má poetický vznik – po prudkých deštích lidé nalézali třpytící se keltská platidla na polích. Měli za to, že tyto mince padají z duhy nebo se objevují na místech, kde se duha dotýkala země.
Zajímavost: Smutný osud potkal jeden z největších numizmatických pokladů z českého území. Přes čtyřicet kilo keltských statérů z 1. století př. n. l. v bronzové nádobě bylo nalezeno v roce 1771 na křivoklátském panství v Podmoklech u Rokycan. Kníže Karel Egon I. z Fürstenbergu však nechal většinu nalezených mincí roztavit a ze zlata dal vyrazit tehdejší dukáty. Část pokladu se však podařilo uchovat ve sbírce na zámku v Donaueschingenu a v soukromých sbírkách.
České a moravské denáry
Od 10. století n. l. se na českém a moravském území objevují stříbrné mince s křesťanskými motivy či hlavou panovníka – denáry. Razily se z původně vysokojakostního kovu, postupně však obsah stříbra v platidle klesal. Využívaly se i v mezinárodním obchodu, který se v těchto dobách začal v Česku více rozvíjet. Za jeden denár byste si koupili 10 slepic. Ražbu denárů, respektive brakteátů, ukončila měnová reforma Václava II. v roce 1300.
České a moravské brakteáty (plecháče)
Ke konci „denárového období“ se objevují brakteáty – modifikace denárů z tenkého kovu. Takzvané plecháče zdobila ražba jen na jedné straně. Navíc byly nerovné, křehké a často se lámaly. Brakteáty byly často vršeny na sebe a ohnutím krajů se zabránilo rozsypání mincí. Tyto sloupky denárů se nazývaly svitky.
Pražské groše
Těžké a velké stříbrné groše byly raženy v Kutné Hoře od počátku 14. století, kdy české země zažívaly nevídaný ekonomický rozmach. V přepočtu na dřívější měnu jste dostali 1 groš za 6 brakteátů. Platily až do konce 16. století a za jeden groš jste mohli pořídit kus másla či sýru, 18 cihel či uzdu. Ruční nástroje (hrábě, sekera) stály asi 3 groše, kravka až 55 grošů, kůň 120. Ceny se však postupem let snižovaly a hodnota měny klesala.
Slavné tolary
„Sekyra je za dva zlatý a topůrko za tolar.“ Tolary se začaly používat nejprve na německém území, kde nahradily čím dál nedostupnější kov pro zlaté mince. V 16. století byla zahájena jejich ražba v Krušných horách. Tolar se vlastně abstraktně udržel v měnovém systému dodnes – z jeho názvu vzniklo označení amerického dolaru.
Krejcary, zlatky a koruny
Krejcary u nás platily od roku 1526 (vznik habsburské monarchie) až do nástupu haléřů a koruny v roce 1892. V časech krejcarů se objevují i první papírová platidla na našem území – bankocetle. Nástup koruny doprovázelo období, ve kterém platily obě měny (koruna i zlatkové peníze). Rakousko-uherský zlatý (gulden) se přepočítával na koruny v poměru 2:1. Za 5 zlatých jste tedy dostali 10 korun, dodnes se proto pro desetikorunu udržel název „pětka“. K jednotnému používání korunové měny došlo až po 1. světové válce.
(2 hlasů, průměr: 4,50 z celkem 5 hlasů)
Loading...
