6 znaků toho, že jste byli v devadesátkách IN

Devadesátá léta byla divoká ve všech směrech. Nově uvolněná atmosféra a nadšení z nových věcí vedla k řadě v té době kultovních záležitostí, které, pokud jste neakceptovali, znamenaly, že jste společensky odepsaní. Jak se poznalo v devadesátých letech, že jste děsně cool?

1. Kapsáče

Ano. Z nějakého zvráceného důvodu bylo děsně moderní nosit kapsáče. Hlavně vyzáblí pubescenti neváhali utratit nejedno kapesné, aby vypadali jako příslušníci elitních armádních jednotek po měsíci nakažení břišním tyfem a dvou letech krabičkové diety.
Nikomu z postižených (vlastníků kapsáčů) v té době nedošlo, že kapsáče jsou původně součást armádní uniformy. Jelikož to nedošlo vůbec nikomu (zřejmě), byla vlna kapsáčů doslova masová. Co na tom, že v kapsách místo vysílaček, granátů a nábojnic nosili mutující puboši tak maximálně klíče od bytu. Hlavně, že to bylo trendy.
Kdo neměl kapsáče byl lůzr.

2. Mobilní telefon

Byl to velký boom. Najednou byla možnost nejen volat odkudkoliv komukoliv, ale rovněž posílat smsky. A to nebylo všechno. Na mašinách typu Nokie 3210 šlo dokonce pařit hada. To byla pecka. U vybraných telefonů jste si mohli taktéž složit vlastní vyzváněcí melodii. Většinou byla hnusná, ale byla vaše.

Kdo neměl mobilní telefon, byl společensky odepsaný. V rovině partnerských vztahů nemohl dotyčný svou vysněnou ženu laškovně prozvánět, aby věděla, že má o ni zájem. Taktéž si s ní nemohl celý jeden večer smskovat (to se dalo jenom jeden večer, bo po pár smskách vám došel kredit) a tím pádem jeho budoucnost byla taková, že zemře jako panic.
Jestliže jste měli mobilní telefon v kapse svých kapsáčů, byli jste na vrcholu společenského žebříčku. Víc IN už snad být ani nešlo.

3. Discman

Vlastnění discmanu o vás napovídalo hodně. Znamenalo to totiž nejen, že jdete s trendem a držíte prst na tepu doby, ale rovněž to vypovídalo, že jste hudební znalci.
Zatímco asociálové a lůzři si po nocích nahrávali své oblíbené písničky z rádia na kazetu, aby mohli ve svém walkmenu poslouchat otřepané rádiové odrhovačky, vy jste si vykračovali po ulici s discmanem v kapse kapsáčů (znovu ty kapsáče - alespoň vidíte, že pokud jste chtěli být machři, kapsáče vás nemohly minout) a poslouchali „nekomerční“ fláky od Nirvany nebo Offspring. Museli jste ale našlapovat z lehka, protože když jste se s discmanem moc hýbali, hudba přeskakovala a nebo přestala na chvíli hrát.

4. Hudba

Když už jsme u toho discmana, tak je určitě třeba zmínit hudbu. Pomineme-li přihřáté boybandy z jejichž sametových hlásků vycházející z přimáčklých varlat z těsných sexy slipů si puberťačky hystericky rvaly rodidla, byly tu hudební modly, které hýbaly celou generací.
Samozřejmě tu byla Nirvana. Nakřáplý Kurtův hlas a zuřivé bicí Dave Grohla (basák nikoho nezajímal - ostatně basáci tak celkově nikdy nikoho nezajímali - kromě McCartneyho) a potemnělá leč důrazná melodická linka pobláznily nejednoho mladého člověka z rozbouřenými hormony.

Když jste nosili tričko s nápisem Nirvana, dali jste okolí najevo, že se vyznáte. Za zmínku stojí rovněž další hudební uskupení jako „jakákoliv skupina, kde černoch do půl těla mluví či rapuje a zpívá bílá zpěvačka v bikinách“ a podobně.

5. Hokejové kartičky

Zatímco dospívající dívky se rozdělovaly na cool a na lůzr podle velikosti poprsí a podle toho, jestli už s někým spaly (popřípadě to alespoň tvrdily), tak chlapci si svou pozici na společenském žebříčku museli vydobýt jinak. Například, pokud měli hokejovou kartičku Jágra ještě za Kladno.

U hokejových kartiček byla velmi tenká linie mezi tím být IN a být už ubožák. Ta linie byla věk 15 let. Pokud jste sbírali hokejové kartičky na střední škole, neměli jste žádné přátele.