Na
Thonetek existuje řada, ale nejslavnější je ta s číslem 14. Její historie začala už v roce 1859. V té době byla výroba z ohýbaného dřeva revoluční novinkou, které zákazníci přišli velmi rychle na chuť. Kromě zajímavého vzhledu byl nábytek z ohýbaného dřeva oblíbený i pro svou lehkost a dobrou stabilitu. Hlavně majitelé restaurací a kaváren z ní byli nadšeni, říkalo se o ní, že je téměř nezničitelná. Díky tomu se jí také začalo přezdívat „kavárenská židle“. V představách vidím dámy v kloboucích a rukavičkách, jak na těchto židlích popíjejí kávičku a probírají nejnovější události ze sousedství, nebo pány v kabaretu, jak netrpělivě na židli poposedávají v očekávání, kdy už konečně vystoupí jejich oblíbená tanečnice.
V historii firmy TON ale není zajímavá jen ona pověstná čtrnáctka. Továrnu na Ohýbaný Nábytek založil na Moravě německý stolař Michael Thonet. Možná vás zajímá, co přivedlo německého truhláře zrovna na Moravu... Nebylo to nic jiného než peníze, zkrátka to bylo ekonomicky výhodné. V okolí bylo navíc hodně bukových lesů, které továrně poskytovaly dostatek materiálu na výrobu. Panu Thonetovi se rychle začalo dařit a expanze firmy byla obrovská. Kromě závodu v Koryčanech brzy rozšířil výrobu i do Bystřice pod Hostýnem a Vsetína. V Bystřici ostatně sídlí TON dodnes.
TON ale nemá jen zajímavou historii. To, že firma stála funguje, už samo o sobě svědčí o kvalitě jejích výrobků. Kromě výborných technologických řešení vyniká nábytek od TONu i skvělým designem. Však za něj tvůrci sbírají jedno ocenění za druhým. Pokud budete mít někdy cestu přes Bystřici pod Hostýnem, můžete se to továrny osobně podívat. Po předchozí domluvě si můžete sjednat prohlídku přímo ve výrobě.
P.S.: My máme doma také jednu thonetku, není to sice slavná čtrnáctka, ale i tak ji máme rádi.:) Má krásný název: židle Dejavu 378. Zažila už toho jistě dost. Našli jsme jí při vyklízení půdy, takže bohužel neznáme její historii, ale hned jak jsme z ní oprášili nánosy prachu, byli jsme nadšeni. Má tak krásně zdobený sedák, že je skoro škoda si na něj sedat... Pravda je, že máme vůči té židli velký dluh. Už dlouho jí slibujeme repasi, ale zatím se na ní nedostalo ani času, ani peněz, takže stojí polozapomenutě strčená v pracovně pod klavírem, ale jednou se jí pozornosti určitě dostane. Slibuju!