Odjakživa
Jako svatomartinská vína se označují první vína ročníku. Podle tradice je můžete okoštovat 11. listopadu, který připadá na svatého Martina. Popularita svatomartinských hodů (víno + husa) strmě roste, a tak se jim dříve nebo později stejně nevyhnete. Abyste tam nebyli jako slon v porcelánu a dali vinařským snobům na frak, můžete s následujícími tipy o víně poměrně úspěšně blufovat:
sklenice | otvíráky | dekantéry a karafy | víno
Mějte v rukávu eso, kterým vinařské snoby jednou pro vždy umlčíte
Čím větší pivař, tím menší šance objednat slušné víno. Proto se vyplatí mít nějakou jistotu, se kterou vyrukujete, když přijde na věc. Například Mark Oldman (dvakrát vyhrál ocenění za nejlepší knižní titul o víně, takže o tom musí něco vědět) doporučuje rulandské modré známé také jako Pinot noir, které sbírá jednu cenu za druhou. Možným důvodem je i fakt, že sluší delikátnímu lososovi i vypečené svatomartinské huse. Mark mu ve své knize díky přítomným červeným plodům přezdívá „šťavnatý polibek plný červených bobulí“. Pokud si můžete vybrat z jaké oblasti váš Pinot Noir bude, vsaďte na Burgundy. Tam se údajně rodí ty nejlahodnější rulandy světa. Pozor: Pinot noir nebrat v případě, kdy vybíráte víno k „světlým jídlům“ (ryby, drůbež, telecí maso) – k tomu se spíš bude hodit bílé víno, jako jsou Pinot blanc (rulandské bílé) nebo Pinot gris (rulandské šedé).
Bez slovníku synonym ani hlt
Pokud se náhodou místo pivního festivalu někdy ocitnete na ochutnávce vín, může se vám hodit tento malý trik: z brebentění sommeliera si zapamatujte poslední slovo, které zazní, a to zopakujte. A přidejte k tomu vlastní. Například, když bude tvrdit, že víno voní po ananasovém sorbetu, čerstvě mražených jahodách a čokoládě, řekněte: „Ano, cítím čokoládové a cedrové tóny". Nebo třeba „čokoládové a delikátně nahořklé tóny“. Sommeliéra tak rychle získáte na svou stranu a ostatní budou tiše žasnout, jak to, že zrovna vy, rozený pivař, máte takové znalosti o víně.
Alternativou je hra se synonymy. Při degustaci naslouchejte ostatním, a když někdo prohlásí, že cítí pomeranč, uznale pokývejte hlavou a řekněte „citrusy“, když někdo řekne, že víno je zemité, řekněte „les“ a tak dále. Jde o to mít v hlavě dostatečnou zásobu synonym. Inspiraci najdete třeba tady. 😉
Naučte se říkat NE
Z některých vinařských rituálů mají pivaři doslova husí kůži. Třeba z toho, když na ně upře zrak celá restaurace, aby zhodnotili právě prezentované víno. Než zrudnete, protože neradi na veřejnosti mluvíte o něčem, čemu nerozumíte ani zbla, odehrálo se zhruba toto: číšník otevře objednanou láhev (zřejmě Pinot Noir, že?) a naleje vám hlt k degustaci s všetečnou otázkou, zda je víno pořádku. Vy chytnete stopku sklenice (určitě ne výše, abyste rukou víno nezahřáli), spiklenecky na víno mrknete, jemně sklenicí zakroužíte, aby se uvolnil buket (vůně vína). Pak do něj zaboříte nos (žádné upejpavé čichání) a dáte si hlt. V duchu si říkáte, že to víno nakonec zas tak špatné není (v porovnání s pivem) a chcete mít celou tu trapárnu rychle za sebou. Takže řeknete „ANO, v pořádku“. Pokud ale aspirujete okouzlit společnost svými znalostmi, řekněte NE. A dodejte něco v tom smyslu, že jste očekávali méně minerálů. Nebo něco takového. Číšník bude překvapený, ale pokud je to opravdový profík, ani nehne brvou a přinese vám novou a „lepší“ láhev než tu předchozí. A celá restaurace bude tiše závidět vašim spolusedícím, že mají u stolu takovou kapacitu…
Koncovky jak víno
Pokud jste ve sportu, zvláště v kolektivních hrách, jako doma, tohle se vám bude líbit! Vinaři si totiž obzvlášť libují v popisu toho jaké má víno „koncovku“ – třeba kořenitou, pikantní nebo jemné grepové hořčinky (to jsem fakt četla!). Vy si vystačíte s mnohem jednodušším slovníkem, kdy koncovku zhodnotíte jako „plnou“, „silnou“, „skvělou“, „středně dlouhou“, „svěží“ nebo, že „komplexně doplňuje víno“. Nebo prostě, jak jste zvyklí, proneste: „Je jako křen.“ Tím všechny přítomné vinařské snoby jednou pro vždy odrovnáte!