Většině lidí se při vyslovení slova "remoska" vybaví pečené kuře. Málokdo ale ví, že tento tradiční český hrnec, který byl nedávno znovuobjeven, poupraven a opět vystaven na pultech (i na Aukru), způsobil revoluci v chalupaření. Víc vám vysvětlí autor článku Dominik Landsman alias Moderní fotr.
Když počátkem padesátých let dvacátého století vytvořil Oldřich Homuta první remosku, určitě ho nenapadlo, jakou revoluci v chataření a chalupaření způsobil.
Jen tak pro zajímavost je slovo Remoska odvozeno nikoliv od Oldřicha Homuta (což nevím, jak by se dalo vůbec vykouzlit), ale od podniku Remos (revize, elektro, montáže, opravy, servis), který malou dílnu Oldřicha Homuty pohltil. Věc se měla tedy tak, že Oldřich Homuta na koleni spolu s několika kolegy vytvořil remosku, načež mu byla celá dílna včetně licence znárodněna v rámci společenského blaha a přiřazena k podniku Remos.
Byla jiná doba. Doba, která nepřála úspěchu vynalézavých lidí. Pokud by Oldřich vyvinul remosku dneska, jistě by se stal nesmrtelným. Takto o něm ví pouze pár nadšenců. Běžný uživatel remosky tak maximálně odvodí, že tuto vynalezl jistý pan Remos a tím to hasne.
Necpi se těmi kořínky, máme pečené kuře!
Ať už je osud Oldřicha Homuty jakkoliv pohnutý, nic to nemění na tom, že tento šikovný kutil dokázal změnit celý koncept chalupaření.
Dříve se na chalupy a na chaty vozily konzervy, které se po otevření musely sníst studené, a nebo přinejlepším je ohřát na sluníčku či v alobalu hodit do ohně.
Díky remosce se zvedla chalupářská gastronomie. Od té doby si již chalupáři mohli dopřát takové vymoženosti, jako je například pečené kuře, což oproti dřívějším chalupářským pokrmům, tedy kořínkům a omítky ze zdi, byl opravdu pokrok.
Možná někoho napadne, že lidé žijí na vesnici odnepaměti, a jak si debužírovali! To ano. My se ale bavíme o zpovykaných městských typech, kteří na venkov jezdili o víkendech. Z města, kde měli trouby, Jednoty a fronty na banány. Takový městský člověk na venkově dlouhodobě strádal.
No a pak přišla remoska a městský člověk konečně dostal šanci na venkově přežít. Už nemusel jíst syrové maso s hlínou.
Jistě, chalupář si mohl zapálit v kamnech a s tímto pracovat, ale při té nejlepší vůli, chalupář, který je rád, že vůbec dokáže zapálit oheň, nemohl na kamnech upéct kuře.
Až tedy příště zase pojedete na chalupu plít záhonky nebo stavět skleník, věnujte před obědem tichou vzpomínku Oldřichu Homutovi. Člověku, který změnil chalupářství.
Autor fotografie: ČTK
Loading...
