Nesnáším nákupy oblečení. Pravidelně listuju ramínky s beztvarými kusy ledabyle sešitých látek, které vypadají obnošeně už v obchodě. V množství, které se nikdy nemůže prodat a za ceny, které neodpovídají zpracování. Naprosto otrávená odcházím vždy se stejným pocitem: to dokážu ušít sama. A taky, že jo!
Možná máte k rozhodnutí začít šít stejné důvody. Možná máte nekonfekční postavu a nesedí vám oblečení z řetězců. Možná si chcete ušít dekorace do bytu. A možná si jen říkáte, že by vás to bavilo. Tak či tak, potřebujete šicí stroj. Jak ho vybrat?
Nejdřív byste měli kriticky zhodnotit, jak často budete šít. Chcete si sem tam ušít polštářek a olemovat záclony? Potřebujete zkracovat nohavice a dětem šít něco menšího? Nebo máte už od začátku ambice spíchnout si halenku a kostýmek? Buďte k sobě upřímní, ušetří vám to několik tisíc za stroj, jehož funkce byste nikdy nevyužili.
Na občasné a velmi jednoduché šití vám bude stačit stroj pod 2 000 Kč. Pokud máte v plánu šít oblečení, radši nechoďte s cenou pod 3 000 Kč. Vyplatí se vám to z hlediska příslušenství nebo stabilnější konstrukce stroje.
První dilema: pořídit stroj mechanický nebo elektronický? Elektronický má různé zajímavé vychytávky a větší výběr ozdobných stehů, ale taky si za to dost připlatíte (ceny začínají až na 6 000 Kč). Já jsem jako začátečník vzala mechanický – při poruše ho zvládnete rozebrat sami nebo vám ho spraví každý opravář; na ten elektronický je potřeba software, který každý nemá. Elektronický stroj má sice větší množství šicích programů, ale upřímně, většinu jsem ještě nepoužila ani na svém „hloupém“ mechanickém…
Pak už je čas podívat se na konkrétní popis vlastností. Co je dobré si pohlídat a co jako začátečník ani nevyužijete?
Kovová konstrukce, čímž se myslí kovové díly uvnitř stroje. Je důležitá proto, aby se namáhané části rychle neopotřebovaly.
Vertikální (kyvný) nebo horizontální (rotační) chapač. Jde o součástku, bez které by nebylo možné udělat steh. Látka se totiž prošívá tak, že stroj podává 2 nitě najednou – jednu shora a jednu zespodu. A právě tu spodní podává chapač. Vertikální chapač se umisťuje kolmo pod šicí desku, je hůře přístupný a na výměnu nitě to chce trochu cvik, ale pokud ji nebudete měnit často, ani vám to nepřijde. Jeho nevýhoda je, že je hlučnější a jeho poskakování ve stroji trochu ucítíte. Horizontální chapač leží vodorovně pod deskou, je tišší, ale taky dražší. Zvládne víc typů stehů a nastavení nitě, ale jako začátečníkovi mi nikdy nechyběl. (Jsem v týmu vertikálních chapačů.)
Stehy. Upřímně, bohatě postačí klasický rovný steh, klikatý steh (entl) a klikatý elastický. Všechno navíc je příjemný bonus.
Regulace šířky a délky stehů. Některé stroje mají napevno několik šířek a délek stehů, lepší je mít regulaci plynulou, kterou si přizpůsobíte vlastní potřebě.
Maximální šířka entlu. Stačí 5 mm.
Knoflíková dírka. Pokud si chcete ušetřit práci, berte stroj s automatickým šitím knoflíkové dírky. Je to rychlovka a dírky jsou hezky souměrné. K šití knoflíkové dírky je potřeba speciální patka, která by měla být součástí balení.
Upínací systém na šicí patky. Opět popřemýšlejte nad vlastní pohodlností a pohlídejte si, aby se patky daly snadno vyměňovat. Na některých strojích se patka musí zdlouhavě přišroubovávat, ostatní stroje mají patku zaklapávací, kterou vyměníte raz dva.
Regulovatelný přítlak patky. Kontroluje, jak moc tlačí patka na látku. U běžných látek to nepotřebujete, ale u velmi jemných nebo naopak velmi tlustých si ušetříte práci se stehováním, případně nervy s kroucením látky při šití (a jejím následným přešíváním).
Navlékač nití. Může být, ale nemusí. Nit snadno navlečete i bez něho, ale pokud máte slabší zrak, třes v rukou nebo vás přivádí k šílenství třepivé nitě, přijde navlékač vhod.
Ponoření podavače. Podavač látky má za úkol hladký pohyb látky po stroji, když šijete. Díky jeho ponoření se dá šít na jednom místě – přišijete tak například poutka. Tímto způsobem se dá i vyšívat.
Příslušenství. U každého stroje by měly být patky, cívky na nitě a jehly. U mechanického stroje navíc šroubováček. Důležité je, aby se náhradní díly daly snadno dokupovat. Například u jehel si dávejte pozor, aby do stroje seděly jakékoli jehly z galanterie, nejenom ty originální. Ušetříte si čas i peníze při jejich shánění. Užitečnými patkami, které někdy nejsou v základní sadě, ale já je využívám často, jsou „overlocková“ patka a průhledná patka (líp vidím, kde šiju a jsem klidnější). Hodně dobré je mít patku na všívání zipů.
Prošití X vrstev látek. Údaj, kterým se výrobci rádi chlubí, ale mám vyzkoušeno, že i levnější stroj prošije několik vrstev tlusté látky. Maximálně zlomíte jehlu. Pokud chcete šít ve velkém kůži nebo džínovinu, vyplatí se koupit speciální stroj.
Ale vůbec nejlepší si je stroj nejdřív naživo osahat a zjistit, co kde leží a k čemu slouží. Pokud nemáte cestu do obchodu, na internetu najdete spoustu názorných videí. Když jsem si stroj kupovala já, ani jsem nevěděla, co je patka. Hned, jak na stroj kouknete zblízka, vám všechno bude o dost jasnější.
A dobré značky? Zaručím se za Janome – u nás doma máme dva: já a babička, vyučená švadlena. Oba už několik let bez jediného problému.
Všeobecně oblíbená je Veronica, Husquarna, Pfaff, Bernina, Singer, Lucznik nebo Zentina. Je opravdu z čeho vybírat, proto koukejte spíš na vlastnosti a místa záručního servisu. Celou nabídku šicích strojů na Aukru najdete tady. Jsou tam i krásné funkční staré Lady nebo Veritasky.
Hodně štěstí s výběrem!
Loading...
